Proč Jean-Claudea nevídáme?

 

V posledních dvou v češtině vydaných románech o Anitě Blakeové opustila hlavní hrdinka St. Louis, v kterém zanechala i Jean-Clauda. Laurell K. Hamiltonová v zápisku na svém blogu odpovídá, proč tomu tak bylo.

 

 

Několik lidí se mě ptalo, proč byl v posledních dvou knihách, v Temné krvi a S kůží na trh, Jean-Claude jenom na telefonu, nebo spal. Bylo to proto, že se děj obou knih odehrává mimo St. Louis a vládci měst neradi cestují, natož bez jakéhokoli politického plánování. Až když jsem začala sepisovat poznámky pro svou následující delší knihu Bullet, mi došlo, s čím si to moje podvědomí pohrávalo. Vzpomínáte si, jak se v Temné krvi mluvilo o tom, že je potřeba před ostatními upíry udržovat zdání, že si Jean-Claude rád užívá i s muži, a proto nemá další milenky, zatímco počet Anitiných milenců roste? No, jedna věc je pro muže udržovat toto zdání, a druhá se jím opravdu řídit. Asherovi by určitě intimita nevadila, navíc, přiznejme si to, buď si s takovým pohledným blonďákem máte pořádně užít, nebo ho nechat jít. Taky se mu nebude chtít čekat na Jean-Clauda celou věčnost. Ani se mu nedivím, ale co ostatní muži? Jak zdání, které Jean-Claude udržuje, ovlivní jeho vztah k mužům?

 

Jak na Jean-Clauda muži reagují? Pamatujte, že se nesnaží obalamutit jen pár upírů, ale celou upíří komunitu. Upíři jsou hrozné drbny, a pokud by ve zdání, které chce udržet, Jean-Claude jen maličko polevil, nikdo by mu to neuvěřil. Kdyby navíc věděli, že se milenek vzdal jenom kvůli Anitě, působil by jako slaboch. Napsala jsem si poznámky ohledně pozdravů. Příslovečné dva polibky na tvář, což je evropský zvyk (pánové, pokud to hodláte praktikovat, tak se prosím buď oholte, nebo noste plnovous, protože strniště škrábe), nebo zvolit raději polibek na ústa? Mezi přáteli mám i gaye, a ti se líbají buď v soukromí, nebo jen v malém okruhu blízkých. Kterému z mužů by to nevadilo? Richardovi? To těžko. Ne bez hádky před, během nebo potom. Micahovi by to možná nevadilo. Nathanielovi asi vůbec. Damianovi ano. K tomu místo něj dodám tak to ani náhodou. Havenovi by to vadilo. Jasonovi určitě ne. Vždyť jsme to také v předchozích knihách viděli. *Směje se* Čím jsou si muži se svým mužstvím jistější, tím spíš jim intimnější verze pozdravů nevadí. Nevadí ani lidem, kteří si své problémy už vyřešili. Ani mužům, kteří by byli ochotni zkusit i něco nového. Jak se chovat jako pár, když jím nejste, a sexuální orientace „páru“ není váš šálek čaje?

 

Další důvod, proč jsem v posledních dvou knihách vyrazila z města, je velikost osazenstva města. Tolik lidí, mnoho z nich se v knihách ani neobjevilo. Co se stalo s Elizabeth? S Valentinou a Bartolomeem, dětskými upíry? Damian se v posledních několika knihách sotva mihl. Totéž Richard, také jsme ho moc neviděli. V Temné krvi měl malou roličku. Tolik zajímavých postav by chtělo znovu na papír, ale jak jim má člověk všem vyhovět? Navíc do města zavítá mnoho nových postav. Coby spisovatelka si sama můžu za to, jak těžký mám teď život, ale buď to, nebo bych musela na město uvalit nějakou hroznou katastrofu, jenom aby mi řady postav prořídly. To by mi ale přišlo příliš zbabělé, když bych to udělala jenom proto, abych to měla o něco snazší. Nic takového se ale nestane.

 

Psala jsem si poznámky. Mám vymyšlených pár plánů, ale Anita spolu s ostatními mi znovu a znovu ukazují, že jakkoli skvělé plány pro ně mám, neznamená to, že se jimi postavy vzhledem k jejich povahám budou řídit. Tak uvidíme, co se stane. Uvidím, jestli se budu držet svých poznámek, nebo jestli je Anita, Richard, Micah nebo Nathaniel, Damian, Jason, Requiem nebo Ronnie, Rafael nebo snad Jean-Claude vyhodí do povětří.

 

Zvláštní je, že vládce města se mnou spolupracuje ze všech nejlépe. Nevím, jestli je to tím, že vždycky bude po jeho, nebo se mi chystá postavit se vší parádou tak, jako to udělal Jason v Temné krvi. Tak uvidíme.

 

Zdroj: http://www.laurellkhamilton.com/kissing-jean-claude/

Překlad: Axia